Já se v tomhle tématu přikláním k mořským hlubinám. Pokud někdo máte encyklopedii Oceán /dokonalost sama o sobě, BTW/, určitě jste si všimli toho krásného hesla: "Poslední divočina světa". A tak to je, zejména v hlubinné zóně. Neznáme ani maličký zlomeček toho, co tam žije- ne že by tam byl život příliš rozmanitý- a když už ano, většinou známe jen drobné základy a vzhled ryby. U spousty hlubokomořských tvorů (třeba někteří z řádu ďasů) lidé zatím viděli jen samičku, nikoliv samečka a naopak. Jsou tu neuvěřitelná přizpůsobení- bioluminiscence, elastické žaludky, někteří samečci se dokonce spojují krevním oběhem k samičkám a paraziticky tak splynou v jedno tělo. Tohle je asi nejpodivuhodnější svět, jaký tu máme a také jsme do něj nezavítali jinak než letmou návštěvou, ani jsme pořádně nenahlédli. Už jenom pro to si myslím, že nikdo nemůže říct jistě o jakémkoliv tvorovi, že neexistuje- vždyť v hlubinách může existovat cokoliv a to doslova.
Nemyslím si, že by se mohl drak schovávat jen tak v lese poblíž civilizace, aniž by si ho někdo všiml. K Amazonskému pralesu bych se možná přiklonila, zmonitorováno je toho sice dost, ale ještě pořád se dá prohlásit, že jde o divokou džungli. A mimikry dovedou udělat své 🙂
