Ani nevím, proč, když píšu text, zacházím u nepodstatných scén do takových detailů. Hodím Vám sem ukázku ze své rozpracované povídky, aneb jak si lámu hlavu se psaním 
Původní verze:
Ve vesmírné temnotě zajiskřily bílé spletence energie, z nichž se vynořila loď. Připomínala dva sumerské zikkuraty spojené do pravoúhlého písmene v. Jen co svazky světla na několik vteřin osvětlily její plášť a hyperprostorové okno se zavřelo, zneviditelnila se. Zamířila k orbitě třetí planety od centrální hvězdy sluneční soustavy. K Zemi. Jakmile se dostala na cílové souřadnice, začala sestupovat. Klesala velkou rychlostí pásmem mraků v horních vrstvách atmosféry, a zpomalovala v termosféře, dokud bezpečně neusedla na písčitý břeh u Perského zálivu.
Detailní popis je sice fajn, ale zdá se mi, že jsem to s těmi detaily v tomto případě poněkud přehnala. Každý nemusí pochopit, že loď vystoupila z hyperprostoru, ale všichni určitě víme, co to ten hyperprostor je, a jak z něho loď vystupuje. Takže jsem spatlala další, zkrácenou verzi:
Z hyperprostoru vystoupila loď. Jakmile ji osvětlilo těch několik namodralých hádků energie, zneviditelnila se. Zamířila k orbitě třetí planety od centrální hvězdy sluneční soustavy, a když se na cílových souřadnicích obrnila namodralým štítem, sestupovala do atmosféry.
V tomto případě také nejsem spokojená. Vadí mi tam změna podmětu, viz (osvětlilo) NĚKOLIK, čili se jakoby přetrhlo vyprávění o lodi. Takže jsem si dala tu práci, a vytvořila jsem snad nejkratší, zato velmi výstižný odstavec:
Z hyperprostoru vystoupila loď. Zneviditelnila se, zamířila k orbitě třetí planety od centrální hvězdy sluneční soustavy, a na cílových souřadnicích se obrnila namodralým štítem, a sestoupila do atmosféry.
Osobně mi přijde nejlepší. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte Vy. Koneckonců povídku přece jen nepíšu pro sebe, ale pro čtenáře. Sem s názory.
