Nachi to povídá správně.
Mně přijde, že velice dobrý začátek je naučit se odlišovat způsob, jakým přemýšlíme o předmětech (jakožto o definici svého pojmu) od způsoby, jakým se jeví našim smyslům (dvojrozměrně, zjednoduším-li to). Jinak řečeno, naučit se vidět tvary, linie spíš než věci. To je dle mého skromného názoru ten nejzákladnější základ, na kterém se dá stavět a jedna z věcí, kterou má umělec oproti ostatním 'navíc'.
Dobré cvičení je třeba vzít fotku a ty tvary, které vidíš do ní 'nakreslit'. Cílem je naučit se tohle dělat jakoby přes reálnou předlohu a ideálně později i jen ve vlastní hlavě bez předlohy (což předpokládá, že předmět který kreslíš po téhle tvarové stránce velmi dobře znáš a víš, jak se tvary chovají v prostoru). Dle mého názoru je jedno, jestli ti vyhovuje takový intuitivnější přístup zachycování čáry (jako na obrázku), nebo analytičtější postup rozložení na jednodušší geometrické obrazce., důležité je zjistit, co ti přináší lepší výsledky a především větší uspokojení.
V podstatě to samé se dá říct i o barvě, světle, kompozici, ale ty lidé obvykle studují později - i když to je na tobě, klidně si můžeš říct o radu s těmi, nebo si nějakou najít jinde.
Každopádně velká část toho uměleckého skillu, to, co se dá v pravém smyslu slova naučit, je právě tohle 'myšlení obrazem' - to, co se naučit nedá je jemná motorika a zažití využívání toho myšlení, které se naučíš - to se musí prostě nacvičit 😃
Někteří lidé ale tohle také vůbec nedělají a naučí se kreslit buďto samotným cvičením, čučením na reference anebo úplně stylem pokus-omyl. Záleží na jedinci. Mně přijde, že přijít si na to myšlení je taková zkratka - pokud je tedy myšlení něco, co ti nečiní obtíže.
