Tohle bylo dávno, ale pamatuju na to dobře..Bylo mi asi šest, byla jsem u tetz v Hřensku(chráněný území).Všude byl les a já jsem na mýtině padla do trávy.za hodinu co svítilo slunce, se začalo zatahovat na déšť...byl tam se mnou i tetin pes, najednou zbystřil a pak utekl.Já jsem ho nechala a čekala na bouřku. Nebzl vítr.Najednou se prudce zdvihl a sním se nesl hlas mojí matky, ať mažu domů. Za chvíli ale vítr zavál z novu a sním se nesl stezkný zvuk, jako když něco pláče.Myslela jsem jen, že to je meluzína a asi byla.Pak jsem se podívala k šedému nebi a tam prosvištěla dlouhá bílá čára, taková, že mě to uhodilo do oka. Z ní čněli tři výstzupky, dva dopředu a jeden na stranu. Zní to divně a nikdo mi to nevěří, i já si říkám, že je divný si na to pamatovat, když se to stalo tak dávno, ale všechno je v lidský paměti uloženo, jen na to sáhnout a vytáhnout ven...
