Jsou tři případy, kdy měl drakobijec potíže po zápase - Tristan, který byl v bezvědomí několik dní, nějaký rytíř, jehož jméno mi vypadlo (ale trváte-li na tom, najdu to), který dodatečně umřel, a Beowulf, který umřel na následky jedu taky. Přestože o problému věděl a nechal si udělat železný štít. Beowulf je dostupný text - nedávno vyšel, a pro badatele v dracích je to neuvěřitelná kniha.
Krom toho u Kadma se mluví o bílé pěně v ústech a o tom, že si ho držel záměrně na dištanc (měl kopí). Viz Ovidius, Proměny.
U Sigurda se o tom mluví taky - Regin ho varuje, že neradno jít na draka zpředu (mladší Edda).
Frodo měl dokonce jakýsi speciální oblek (Saxo Gramaticus, 12. století).
Ostatně i ten ptáčník Lanio v renesační historce, popsané v těch drakovědných historkách, je na tohle téma.
Z mnoha případů se ale zdá, že také může jít o efekt víceméně nechtěný a vedlejší - drak záměrně na nikoho neplive, ale potřísní těmi slinami (nebo čím) při kousnutí nebo tak nějak.
A také je patrný hodně velký rozdíl mezi zápasem na volném prostranství (La Víbria, popsáno u Montse Santa nebo i Koutským), a v nějakém uzavřeném prostoru, kde má drakobijce mnohem větší šance.
Když si člověk prochází pečlivě tyhle historky, je překvapen, co se dozví podrobností. A hlavně je fascinující, že se stejné podrobnosti vynořují ve věcech, co spolu evidentně nesouvisí - antické báji a germánské báji v anglosaštině například.
