Když už to tu někdo začal...
pokud to někdo myslí s tímhle problémem opravdu vážně, pak připomínám, že se tohle už řešilo mnohokrát, nejen tady, například v té pevnosti (kde byly zmínky i o elektrických dracích a taky ledových), nebo si s tím lámal hlavu klasik Montse Sant (a jeho snažení je patrno na colba netu, nebo snadněji tady na Pokročilém dračím popise.)
Z toho všeho vychází te článek, co tu visí k obecnému užití.
Většinou se tu dospěje buď k tomu metanu žaludku (uveřejněno na DVD Svět draků s podrobným popisem, i s tím křesáním zuby) nebo ke směsi dvou kapalin (film Království ohně, například).
Oboje má očividné mouchy, a pokud chcete dospět někam dál, je možná docela dobré si začít všímat, co nám ve středověku o dracích opravdu napsali a nakreslili. Je to náramně zajímavé; plno draků totiž oheň vůbec nechrlí (dokonce bych řekl, že většina), u mnoha je to nejasné, a u některých se skutečně zdá, že by to spíš mohla být ta kyselina (zkuste vysvětlit, jak funguje kyselina bez použití toho slova, když ještě nebylo vynalezeno...)
Saxo Grammaticus, asi roku 1200, v rámci vyprávění o draku krále Froda (cituju volně a nepřesně) - "co poplivá, to spálí."
Mně tohle přišlo zdaleka nejlepší vysvětlení; zejména, když si vzpomenete na Jurský park a scény s Dilophosaurem.
Existuje jediná výjimka v pramenech, kde toto vysvětlení nestačí - ale i to vysvětlit lze úplně jinak.
