výnatek z encyklopedie Zdeňka V. 3pinara:
Jedním z mnoha triumfů plazů při vítězném tažení druhohorním světem bylo jejich proniknutí do vzduchu. I když doba 140 miliónu let, po kterou se ptakoještěrům dařilo udržet se na pravěké scéně života, je nepředstavitelně dlouhá, ukázalo se nakonec, že přece jenom nešli tím nejnesprávnějším směrem. V nesmlouvavém konkurenčním souboji podlehli tvorům, kteří byli pro život ve vzduchu připraveni lépe. Těmito tvory byli ptáci. Ti se totiž při cestě do vzduchu vyvarovali hned v samých začátcích základní konstrukční chyby, které se dopustili ptakoještěři. Nosnou plochu křídel, kterou u ptakoještěrů tvořila snadno zranitelná kožovitá blána vyztužená jediným, při své délce poměrně slabým prstem, nahradili soustavou pružných a navíc vyměnitelných per.
Peří bylo vždy považováno za jeden ze základních znaků charakteristických pro ptáky.
Archeopteryx je většinou odborníků popisován jako prapták. Toto označení bylo ovlivněno jeho opeřením, které je skutečně dominantou ptáků. Jinak se však jedná o tvora, který má tolik plazích rysů, že by označení „opeřený dinosaurus“ bylo mnohem trefnější. Archeopteryx zbavený peří je opravdu stěží rozeznatelný od normálního archosaurního plaza. Archeopteryx měl dlouze protaženou přední část lebky, ale k zobáku měl ještě velmi daleko, přední končetiny stavbou připomínaly primitivní křídla, měly však ještě tři volné prsty s drápy. Nápadně dlouhý ocas skládající se z více než dvaceti obratlů připomínal ocas plazů. Zadní končetiny měly typicky ptačí charakter, přičemž palec byl v opozici proti ostatním prstům, což mu umožňovalo pohyb ve větvích stromů. Vedle opeření patří k nejvýznamnějším ptačím znakům srůst klíčních kostí do typické vidlice. Již z výčtu některých těchto tělesných znaků je zřejmé, že v sobě slučoval prvky plaza i ptáka. Celková anatomie jeho těla at už jde o stavbu přední končetiny, strukturu pletence lopatkového, dlouhý těžký ocas nebo chabě vyvinuté prsní svaly, zpochybňuje možnost aktivního letu. Spíše se předpokládá plachtění ze stromu na strom podobným způsobem jakým se pohybují některé „létající veverky.“
Jak vlastně došlo k tomu, že začali plazy létat? Podle jedné hypotézy vnikla opeřená křídla proto, aby pomáhala udržovat stabilitu zvířete běžícího po zadních nohách. Později mu mávání křídel umožnilo dělat dlouhé skoky, čímž se rychlost jeho pohybu výrazně zvýšila. Těmito vznášivými poskoky se posléze mohli plazi propracovat až k aktivnímu létání. Druhá teorie vychází z přítomnosti drápů na prstech vznikajícího křídla. Ty sloužili zcela jistě ke šplhání po stromech. Při pohybech ve větvích stromů a při seskocích dolů na zem napínali tito tvorové zárodky křídel, čímž se jejich pád měnil v klouzavý let. Po zmohutnění svalstva na předních končetinách a po funkčním uzpůsobení pohybu křídel se padákovitý let změnil v třepotavý. Poslední názor se snaží vysvětlit vznik a funkci křídel coby nástroje lovu. V roztaženém křídle se zachycoval letící hmyz, který sloužil těmto tvorům za potravu.
Z tohoto mého příspěvku vyplývá, že ptáci jsou momentálně nejvíce rozšíření létající tvorové na světě (nepočítáno v to hmyz 😉 a že jsou považováni za nejdokonalejší na základě své úspěšnosti – to ale neznamená, že netopýři nejsou dobrými letci. Pokud se jedná o dračí stavbu těla přikláním se k lehké, ale pevné struktuře kostí se stavbou křídel podobných ptákům ale potažených létající blánou – tudíž o kompromis mezi stavbou těla Archeopteryxe, dinosaura a létajících schopností ptáků.
tady nabízím srovnání křídel:
http://st.blog.cz/r/renendaen.blog.cz/obrazky/7196811.jpg
vlevo dole: archeopteryx, nahoře: netopýr
vpravo dole: pták, nahoře: pterodaktyl
