Arendel: Dlouhá souvětí jsem měla v oblibě též do doby, nž by byla na literárníc hsrverech vyčtena, a já porozumněla tomu, že to má jeden dobrý důvod. Unudíš čtenáře. Přdstav si takového člověka, který přijde domů z práce, ze školy a je unavený, a knihou, kterou uvedeš ukolébajícími výroky, rozhodně takového čtnáře nijak neohromíš. Tím tě nechci odrazovat od tvého stylu psaní. Tvrdím jen, že mě čtenáři hodně naučili, i když jich mám co do deseti. Hlavním problémem je také to, že tě začnou přirovnávat ke světovým nebo jim známým autorům. Někteří mě zařazovali do skupiny k autorům, kteří měli v oblibě roztahovat, třeba k Dumasovi staršímu (Tři mušketýři a jiné), což mě potěšilo, na písmáku mě srovnávali zase s jinými. Nějak se mé umělecké střevo probralo, a řeklo si, jak by chtělo umět psát. Teď mi zase jeden můj čtenář, kterému jsem postla na předběžné přečtení, a hlavně zhodnocení mého stylu psaní oznámil, že mám hutný styl. Nebyla to jen Yeyra, ale byli to i druzí. Ono musíš vědět, co si v jakém příběhu a v jaké pasáži můžeš dovolit. Chtěla jsem se dostat k tomuto. Vidíš. Neunudila jsem tě svým obkecáváním? Při psaní je důležité myslet na všelijaké možné aspekty tvého budoucího čtenáře. Nepiš pro všechny, ale pro skupiny. Další rada zní, pokud to situace dovolí, přidej napětí a střídej to s útlumy, které se rozplynou v dalším napětí. Nemusíš používat dlouhá souvětí, abys docílila perfektní atmosféry. Pokud ti nebude vadit, pokusila bych se trošičku tvůj textík přestylizovat. Třeba najdeš inspiraci, jak dál.
