Už od minulých prázdnin mám v hlavě sci-fi, částečně fantasy příběh s prvky space opery a steampunku, zřejmě by to ona soutěž nejspíš zkazila, takže pokud bych se měla zúčastnit soutěže s tímhle příběhem, zjevně by to nedopadlo moc dobře.
Zakládám si jak na charakterech postav, tak na prostředí, v němž se bude odehrávat děj, pak na historii celého kosmosu, v němž se nachází, takže i vlastně díky tomu, že je to psáno na motivy určitých existujících prvků, to nabírá svoji určitou literární hodnotu.
Teď jsem zjistila, že se mi jazyk Stvořitelů (Almoranů) začíná hodně líbit. Uvědomuji si jeho elasticitu, oblibenost ve vypouštění samohlásek a používání tohoto znaku: ´, podobně jako tomu bylo ve Hvězdné bráně u Gou´aldů. Protože Almoranština disponuje nepravidelným skloňováním a sjednocováním stylů písma, pro neznalce může být komplikovaná jednak tím, že má vlastní názvy proto, co už pojmenované bylo. Například planeta Thessalon, na níž žije starověká civilizace, se almoransky řekně Thl´n. Je to jednak z toho důvodu, že si almorané postupem času vytvářeli jazyk unikátní svoji zkratkovitostí, takže jedno napsané slovo může mít více významů, a za druhé se dají od almoranských názvu krásně vymýšlet nová slova, například jako kor´an, kor´ai - čímž se jednak skloňuje a druhak se dá slovo podřídit určitému celkovému významu věty.
Zajímavá je i moje tendence toho, jak se snažím, jak už bylo výše řečeno, sjednocovat prvky reality s prvky planetami. Možná jsem tu už mluvila o samotném souhvězdí, ve kterém se moje planety nacházejí - souhvězdí Eridanus, to je almoransky zkrácené na Eri, používané v celém příběhu. Má to jednu výhodu. Mohu díky tomu bezpečně počítat světelné roky, i když nejprve musím vymyslet něco, co mě k tomu dovede, a pak se od toho odpichnout. Ale řeknu vám, že to není vůbec jednoduché, a kolikrát jde vyloženě buď o náhodu a nebo o nalezení prvotní myšlenky poznamenané z prvotní verze, kterou jsem si poznamenala o velkých prázdninách minulého roku.
