Tak se musím s něčím pochlubit 
Trápilo mne to několik dnů, a když jsem si už myslela, že to mám, musela jsem začít znovu. Je to legenda o vzniku Dhargonů, draků, do Dračí krve 3:
„Když život darující déšť posel Zem zelení rostlinstva a bytosti rozličné opanovali hlubiny vod, rozlehlost pevnin, ba i volnost povětří, Matka Příroda posmutněla. Stanula sama obklopena nesmírnou krásou života. Nebylo však nikoho, kdo by se s ní radoval z ráje, kterým Země se stala. I otevřela své lůno, z něhož vyrostl vulkán nevídané výšky, který samotného nebe se dotýkal. Z jeho vroucí lávy první Dhargoni se zrodili a pozvedli svá křídla k letu do všech stran větrů, aby po celém světě ve svých písních opěvovali krásu díla Matky Přírody. To je smyslem našeho života – opěvovat krásu a hledat ji i tam, kde jiné bytosti vidí jen utrpení a zkázu. Opěvujeme krásu vichrů, které kácí lesy, požárů, jež pustoší zem, i vulkánů, které chrlí žhavou lávu. I to patří k dílu Matky Přírody,“ vyprávěla Maruel. „Proto my, draci, když cítíme, že naše dny na tomto světě končí, vydáváme se na poslední let. Hledáme vulkán, do jehož lávy necháváme z posledních sil klesnout naše těla. Vracíme se tak zpět do lůna Matky Přírody, z něhož jsme se zrodili. Říká se, že v tento okamžik zpíváme tu nejkrásnější píseň našeho života – píseň, která je zároveň naší písní pohřební.“
Berte to taky jako malou ochutnávku dalšího dílu 
Ale ještě to nějaký čas potrvá, než bude hotov – trvá mi to hrozně dlouho něco sepsat.
